Festival NODO s obecenstvem (a pravděpodobně bez roušek)
Ostrava je jediným místem v České republice, kde se koná festival operních představení ve světových a českých premiérách. Už příští týden o víkendu, 28. – 30. srpna 2020, bude v divadlech i na Dole Hlubina k vidění pět operních představení, většina z nich bude také streamována.
NODO 2020 uvádí světovou premiéru operního debutu Marka Keprta, tandemu Michala Rataje a Kathariny Schmitt, v premiéře scénické monodrama Richarda Ayrese, českou premiéru čistě vokální opery Any Sokolović a multižánrovou operu Miro Tótha. Festival využije v pátek a neděli obě budovy Národního divadla moravskoslezského, v sobotu se přesune do Dolní oblasti Vítkovice. V Ostravě přivítáme umělce z Evropy i z různých míst České republiky. Na místo operního orchestru zasedne mezinárodní Ostravská banda.
Organizátoři NODO se letos rozhodli na základě nepředvídatelných rozhodnutí Krajské hygienické stanice v Moravskoslezském kraji a kvůli cestovním omezením pro zájemce z řad zahraničního publika vybrané opery živě streamovat – technika nám to umožní v Divadlech Antonína Dvořáka a Jiřího Myrona: jedná se o představení oper Marka Keprta (28. srpna od 18:30), Any Sokolović (28. srpna od 20:30) a Richarda Ayrese (30. srpna od 18:30). Opery budete moci živě sledovat přes Facebook Ostravského centra nové hudby a taktéž na YouTube kanálu.
Autor opery Hibiki, Hibiki, vzhmoť! Marek Keprt uvádí: Hibiki, tak jako většina soudobého hudebního divadla, není opera v tradičním slova smyslu. Není zde klasické dějové libreto, ke kterému by byla zkomponována hudba. Spíše je to divadlo interakcí různých složek, které na sebe reagují v různém poměru a vyměňují si svou hierarchii. Samostatnou kategorií jsou pak průběžně se ozývající „degustační“ zvuky jako mlaskání, čichání či polykání, kde již zvuková složka bez konkrétního verbálního sdělení zcela převládá. To, proč byly tyto netradiční zvuky zvoleny a k čemu odkazují, se diváci dozví na konci představení…Mimochodem Hibiki je premiérová japonská whisky. Samotné slovo hibiki v japonštině znamená „echo“ či „rezonance“. Zvuk, chuť, vůně, dotek, prostor – vše má své harmonie, echa, rezonance. Nechť nás oTkají…Marek Keprt.
Skladatel Michal Rataj ke své opeře Nauka o afázii tvrdí, že je pro něj vstupem do světa hudebního divadla: „Osobně tím nejcennějším je fakt, že se tak děje v průsečíku naší společné rozhlasové a divadelní zkušennosti s Katharinou Schmitt, mé dlouholeté práce coby skladatele filmové hudby a zároveň autora koncertních kompozic s živou elektronikou a prostorovým zvukem. Je to společné hledání divadelního jazyka, které kličkuje mezi očekávaným....“. Operu Michala Rataje a Kathariny Schmitt můžete vidět v sobotu 29. srpna od 18:30 v BrickHouse v Dolní oblasti Vítkovice, představení natáčí také Česká televize. A ještě jedna z citací: „Hudba čistě zpívané opery Svatba je nesmírně zajímavá, ohnivá, balkánská, zčásti folklórní, ale přesto moderní, náročná, poutavá, v pěveckých partech je spousta pohybu. Je tak velmi divadelní, dramatická a studuje se opravdu s radostí,“ uvedl pro Český rozhlas Vltava sbormistr Jurij Galatenko, který extrémně náročné vokální party srbsko kanadské skladatelky Any Sokolović studuje s šesticí zpěvaček z Národního divadla moravskoslezského.
Podrobný program festivalu naleznete v příloze. Zveřejňujeme také link na portál časopisu Ostravan, pro který vznikl nedávno na téma NODO 2020 rozhovor.
Naším posláním je iniciace a provozování hudby dneška. Jedná se o díla nová, neprověřená, z nichž vyzařuje energie a vitalita úsilí umělce a jejichž ideálem je „krása“. Nad jejím naplněním se zamýšlí umělecký ředitel Ostravského centra nové hudby Petr Kotík:
„,Krása’ je ekonomie úspornosti. To, co je krásné, nemá stopu něčeho nadbytečného – nenalezneme tam nic, co by tam nepatřilo. Neobsahuje jedinou, i tu nejmenší část, která není nezbytně nutná. Vyhnout se těmto zbytečnostem je podstata každého tvůrčího procesu (důvod neúspěchu imitací je právě jejich zbytečnost). Neschopnost ekonomizovat mění uměleckou tvorbu v kýč. Kýč je ozdoba plná zbytečností a je často obdivován jako výraz krásy. A právě tento druh ,krásy’ dělá z opravdového uměleckého díla, na jeho počátku, dojem ,ošklivosti‘.“
