Zemřel prof. Alois Hajda, emeritní rektor JAMU
Alois HAJDA
(7. července 1928 – 8. května 2021)
O víkendu nás zastihla smutná zpráva, že nás opustil absolvent, významný pedagog a druhý porevoluční rektor JAMU režisér prof. Alois Hajda.
Alois Hajda se narodil 7. července 1928 v malé hanácké vesnici Poličky u Nezamyslic jako jeden z trojice bratrů (Josef a Jan po únoru 1948 emigrovali). Rodina se v roce 1930 přestěhovala do Kroměříže, kde Alois Hajda vystudoval gymnázium. Přišel také do styku s místními ochotníky; skutečný hlubší zájem o divadlo v něm probudil mladý začínající herec Josef Karlík, který se stal jeho kamarádem a uměleckým druhem na celý život.
Po studiích divadelní režie na JAMU působil Alois Hajda krátce v profesionálních divadlech v Uherském Hradišti, Českých Budějovicích a Kladně, kde spolupracoval s Janem Grossmanem. Zásadním posunem v jeho umělecké dráze bylo angažmá v Mahenově činohře Státního divadla Brno (1962 – 1971). Stal se výraznou tvůrčí posilou této profilově vyhraněné scény a vytvořil zde celou řadu pozoruhodných inscenací, z nichž mnohé přispěly k obohacení nejen české divadelní kultury, ale našly svůj ohlas i v zahraničí.
Po nástupu normalizace byl Alois Hajda ze Státního divadla z politických důvodů vypovězen a stal se na deset let kmenovým režisérem zlínského divadla (tehdy Divadlo pracujících Gottwaldov). Zde vytvořil vynikající inscenace především Brechtových a Shakespearových děl, ale i české klasiky. S jeho inscenací Brechtovy komedie Muž jako muž sklidilo zlínské divadlo v r. 1973 velký mezinárodní úspěch při hostování v proslulém divadle Berliner Ensemble. Byl to i výsledek úzké celoživotní spolupráce režiséra s dramatikem a překladatelem Ludvíkem Kunderou; v normalizačním období se opíral také o osobnosti Antonína Přidala nebo Jana Skácela (mnohdy ukryté za vypůjčenými jmény), v oblasti shakespearovského repertoáru mu byl často partnerem teatrolog a překladatel Milan Lukeš.
Počátkem 80. let se Alois Hajda vrací do činohry brněnského Státního divadla, kde dále rozvíjí svůj osobitý režijní rukopis, založený vždy na důkladné dramaturgické přípravě, výrazném scénickém gestu a citlivé práci s hercem. Jeho inscenace vyjíždějí do zahraničí, on sám režíruje v pražském Národním divadle a na dalších scénách.
Již v šedesátých letech působil Alois Hajda na Janáčkově akademii múzických umění, kde do normalizačního vyhazovu stačil přispět k růstu mnoha hereckých talentů (mj. Jiří Bartoška, Karel Heřmánek, Miroslav Donutil, Boleslav Polívka).
Na JAMU se vrátil v roce 1990 jako pedagog a prorektor; v letech 1997-2003 působil ve funkci rektora a podepsal se na výrazném rozvoji školy v domácím i mezinárodním měřítku. Pro svoji přirozenou autoritu, pracovitost, odbornou erudici a etické postoje byl Alois Hajda ctěn a uznáván celou akademickou obcí, nejen pedagogy, ale v nemenší míře také studenty, kteří se k němu i po letech stále hlásí jako ke svému učiteli. Životní moudrost a optimismus, jimiž byl obdařen, s laskavostí předával mnoha lidem po celý svůj život, až do posledních dní.
