České divadlo 11. festival KoresponDance dospěl do finále. Představení navštívilo více než 6 tisíc diváků 11. festival KoresponDance dospěl do finále. Představení navštívilo více než 6 tisíc diváků
Žďár nad Sázavou v uplynulých dnech tančil a oslavoval architekta Santiniho! V jeho tradičním dějišti se totiž uskutečnila 11. edice mezinárodního festivalu současného tance, pohybového divadla a nového cirkusu KoresponDance. Ten oživil mezi 13. a 16. červencem veřejný prostor města, zámek i Zelenou horu.
Letošní ročník byl oslavou pozoruhodné osobnosti české barokní architektury Jana Blažeje Santiniho, jehož jedinečné principy provázely i uváděná představení. Festival připomněl 300 let od jeho úmrtí. První den festivalu pozval veřejnost na žďárské náměstí Republiky na program zdarma, ústřední zázemí pro následující dny vytvořil jako obyčejně tamní zámek. Pestrý program oslovil všechny věkové kategorie, od nejmenších po seniory, hojné zastoupení letos měly rodiny s dětmi. A nechyběli ani profesionálové z oboru. Řada letošních představení byla natolik divácky úspěšných, že si vysloužila nekončící ovace ve stoje!
Hlavní části festivalu KoresponDance předcházel tradičně jeden festivalový den v Praze, a to 27. června v CAMP – Centru architektury a městského plánování. Ten byl oslavou 100. výročí narození architekta Karla Pragera. Představení, besedy, workshopy a filmové projekce největšího site-specific festivalu v České republice letos přilákaly více než 6 tisíc diváků i z odlehlých koutů republiky a rovněž ze zahraničí.
„Co může být pro pořadatele krásnějším dárkem, než spokojení návštěvníci i účinkující umělci! Proto nás velmi těší, že letošní ročník sklidil mimořádné ohlasy ze strany publika. Přítomní ocenili nejen téma ročníku Architektura a krajina a s očekáváním pozorovali, jak se obor architektury, a zejména pak myšlení Santiniho promítne do uváděných představení, ale chválili si především jejich vysokou kvalitu a atraktivitu i útulné a odpočinkové prostředí zámeckého areálu, přátelskou atmosféru či milý přístup ze strany pořadatelské služby. To je pro nás jednoznačně hnacím motorem do dalších let a již nyní se těšíme na přípravy dalšího ročníku,“ říká s nadšením ředitelka festivalu Marie Kinsky.
„Nutno dodat, že klíčovou úlohu na podobě a realizaci festivalu hrají i jeho sponzoři a jejich spokojenost s výsledkem. Bylo pro nás velkou radostí přijetí osobní účasti a povzbudivá slova jednadvaceti ředitelů partnerských institucí a sponzorů, stejně jako řady novinářů nejen na slavnostním zahájení festivalu, ale i zájem některých z nich zůstat i po další dny a sledovat jeho program.“ Vedle italského velvyslance Maura Marciliho, ředitele Francouzského institutu Stanislava Mrozka, hejtmana kraje Vysočina Vítězslava Shreka, místostarosty města Žďár Rostislava Dvořáka a dalších partnerů při slavnostním zahájení osobně vystoupil i ministr kultury Martin Baxa, který poděkoval Marii Kinsky za její zásluhy v přetváření Žďáru nad Sázavou v jedno z významných center českého moderního umění.
Uskupení Fetes Galantes pod režijním vedením světově respektované choreografky Béatrice Massin, hlavní hvězdy tohoto festivalu, vzbudilo největší očekávání, ale i ohlasy. Tanečníci v pestrobarevných kostýmech ztvárnili úchvatné a propracované choreografie, jež byly prolnutím dílem současného a dílem barokního tance na hudbu Mozartova Rekviem. Odsud také název představení Rekviem – Veselá smrt, jež mělo po vzoru mexické tradice divákům zprostředkovat, že ve vnímání smrti se dá najít i pozitivní a krásný rozměr. Pro KoresponDance se jednalo o první adaptaci inscenace v outdoorových podmínkách, což dokazuje, že in situ představení mají obrovský smysl. Následoval projekt Rezonance, na němž vedle Fetes Galantes s Béatrice Massin participovalo naše přední těleso v oblasti barokní hudby, Collegium 1704. Rezonance se konala v kapli sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře, vrcholné stavbě Jana Blažeje Santiniho. Její neopakovatelné genius loci a hra světla si dokonale notovala s hudbou a zpěvem, stejně jako s tanečními kreacemi na Santiniho číslo 5. Výkony umělců v obou představeních po právu sklidily nekončící ovace ve stoje.
O tom, že naše životy tvoří čísla a algoritmy, přijeli do Žďáru vypovědět belgičtí žongléři Tall Tales Company. Putovní performance se sluchátky na uších doprovázená žonglérskou akrobacií na Santiniho čísla nabízela nejeden moment překvapení, do kterých zámeckých zákoutí diváky tato výprava zavede a co dále se v nich bude dít. Jaké umělecké možnosti skýtají na pohled obyčejné kovové tyče, předvedla performerka a akrobatka Eliška Brtnická a její kolektiv v představení Thin Skin. V přítmí zámecké jízdárny využívala inscenace často i stínohry a tyče tak vytvářely na zdi různé obrazce, performeři akrobatické kousky.
Ferst Dadler kráčí – tak byl pojmenován letošní velký komunitní projekt, který angažoval různé skupiny obyvatel Žďáru a okolí napříč generacemi a ukázal, že hýbat se a tančit může doslova každý. Dvouhodinová performativní procházka vedla od Dolního hřbitova, přes zámek až na Zelenou horu po poutní cestě Santiniho a vtáhla do víru dění náhodné kolemjdoucí i turisty. KoresponDance Battle Kristiána Mensy dal příležitost vyniknout mnoha domácím i zahraničním street dancerům. Ve dvoudenní „bitvě“ se utkaly jak taneční páry, tak jednotlivci. Vítěz si z KoresponDance odvezl cenu v podobě možnosti vystoupení na taneční soutěži v Holandsku.
Cirkusová umělkyně Ana Jordão a tanečník Kim-Jomi Fischer promluvili ve svém intimním duetu citlivou pohybovou řečí muže a ženy. Performerka Stéphanie NDuhirahe v představení Šrámy/la débattue zas pozvala do několika zámeckých útrob, kde povyprávěla o svém životě, a zejména pak vylíčila dávný tklivý příběh vlastní rodiny. Dvojice Compagnie Monad ve vystoupení Yin Zéro uvedla přítomné téměř do hypnózy při tanci inspirovaném derviši v bohatých sukních za zvuků hudby, jež postupně přidávala na energičnosti.
Čeští a italští absolventi tanečních škol BeInternational vystoupili první festivalový den v site-specific performancích na náměstí Republiky a podruhé pak paralelně na různých místech prvního zámeckého nádvoří. Manolo Alcántara rozpomněli publikum na náměstí na technologie předků, s jejichž pomocí postavili obří samostojný oblouk z krabic. La Méandre zas dvakrát uvedli obecenstvo do varu v rytmu elektronické hudby s prvky andaluského tance sevillana. Prostor byl dán i žďárským a dalším dětem z Tvořivého tábora a projektu Škola tančí, které předvedli své výtvory na téma architektura a urbanismus.
Více informací na www.korespondance.cz.
