Taneční filmy – poezie skutečnosti: Festival tanečních filmů představuje nejnovější tvorbu v žánru dance for camera

V kině Atlas proběhne ve dnech 15.–17. května 2025 již 9. ročník bienále Festivalu tanečních filmů, který u nás od roku 2009 prezentuje světovou filmovou tvorbu v oblasti taneční kinematografie. 

Specialitou festivalu je žánr dance for camera, který se obvykle vyskytuje v krátkometrážních formátech. Letos se zcela výjimečně na programu festivalu objevují rovnou tři dlouhometrážní snímky. První z nich je film Seasons of Dance / Les seasons de la danse  – opening festivalu – vznikl v rozsáhlé evropské koprodukci a byl dokončen teprve začátkem tohoto roku. Jeho režisér Tommy Pascal pozval světové choreografy a tanečníky, aby na hudbu Čtvera ročních dob ve verzi Maxe Richtera ztvárnili čtyři různé filmově-taneční podoby lásky. Na milostných kapitolách pracovali špičkoví světoví choreografové: Emilie Leriche, Imre & Marne van Opstal, Or Schraiber, Bobbi Jene Smith a Peeping Tom. Film přijdete do Prahy uvést v rámci opening festivalu jeho producent Boris Berger.

Dalším čerstvým tanečním snímkem je film amerického režiséra Douglase Rosenberga The Sea/Moře. Filmová báseň o mužské intimitě, stárnutí, přátelství, samotě i komunitě. Protagonisty filmu, natočeného na břehu Baltského moře, jsou pohybově neškolení muži vyššího věku. Rosenberga inspirovala tvorba režiséra Ingmara Bergmana a krajina ostrova Fårö, kde Bergman žil, tvořil a zemřel. Režisér Douglas Rosenberg k filmu The Sea/Moře uvádí: „Přemýšlel jsem o kulturách, v nichž je mužská intimita normativní; jde o druh genderově specifické vazby, která má často podobu zápasu nebo drsného pošťuchování. Taková intimnost je k vidění ve sportu a u mladších chlapců a často se vrací v pozdním věku poté, co se muži opět zbaví společenských omezení týkajících se intimního chování, jako je dotýkání se na veřejnosti a zmírnění agresivních sklonů. „Třetí věk“ mužů je někdy doprovázen jakýmsi existenciálním pocitem osamělosti, který začíná proměňovat jejich životní sílu“.  

Třetím celovečerním filmem, který uvede Festival tanečních filmů na letošním programu, je snímek francouzské režisérky Louise Narboni Rone: L(oo)ping, jehož protagonistou je francouzský hudebník a producent Rone, který je významnou postavou v oblasti elektronické hudby. Na světové hudební scéně je etablován od roku 2009. Pro zkoumání svého hudebního vesmíru se v době covidu spojil s Orchestre national de Lyon k provedení skladby L(oo)ping. K projektu, který vytváří dialog mezi elektronickým repertoárem a symfonickým orchestrem, byla přizvána i francouzská režisérka Louise Narboni. S kamerou a tanečníky vpletla do velké hudební události drobné intimní příběhy několika postav na principu denního snění. Gradace, pulzování hudební partitury, ale také brutalistní architektura lyonského Maurice Ravel Auditoria zrcadlí, ale také umocňuje, vnitřní svět jednotlivých postav. Jednou z nich je sám skladatel Rone – nenápadný, skromný genius – jehož postava v několika záběrech odvypráví příběh o talentu, vášni a samotě.

Z dalšího programu upozorňujeme na tradiční kurátorovaný výběr Best of, v němž se publiku představí aktuálně nejzajímavější krátké dance for camera filmy oceněné na světových festivalech. A ani letos nebude chybět oblíbená komentovaná projekce tanečních reklam spojená s vyhlášením cen FTF.

Festival tanečních filmů je od roku 2019 světovou soutěží. Letos rozšířil dvě dosavadní kategorie – Hlavní cenu festivalu a Cenu diváků o soutěž v kategorii studentských filmů. Projekce soutěžních filmů budou denně na programu. O tom, kdo dostane Hlavní cenu, a tedy i křišťálovou kouli z dílny českého designéra Františka Jungvirta a finanční odměnu, rozhodne mezinárodní porota ve složení – Marlene Millar (Kanada), Alla Kovgan (USA/Rusko) a Jana Návratová, umělecká ředitelka FTF. Stejná porota rozhoduje také o vítězi/vítězce kategorie studentských filmů. O Ceně diváků, rozhodnou ti, kdož dorazí na festival a budou prostřednictvím  hlasovacích lístků volit svého filmového favorita.