Pražské Divadlo Na Fidlovačce oslaví čtvrtstoletí od znovuotevření
Pražské Divadlo Na Fidlovačce (DNF), původně Tylovo divadlo, bylo oblíbenou scénou milovníků operet a hudebních komedií. Postupně ale chátralo a v 70. letech minulého století již sloužilo jako skladiště. Záchrany se nuselské divadlo dočkalo až v polovině 90. let díky nadaci, za jejímž zrodem stáli herci Eliška Balzerová a Tomáš Töpfer. Za pomoci sponzorů a také díky vstřícnosti radnice Prahy 4, která jim zchátralou budovu pronajala za symbolickou cenu, vytvořili vlastně téměř zbrusu nové Divadlo na Fidlovačce. Po tříleté rekonstrukci, na kterou prostřednictvím televizní benefice přispěla i veřejnost, se obnovená Fidlovačka otevřela symbolického 28. října 1998. V témže roce získalo divadlo cenu Thálie za záchranu divadelní budovy.
Původní divadlo nechal v tehdy ještě samostatných Nuslích vybudovat divadelní impresário Stanislav Langer, který novou scénu, dřevěnou budovu nesoucí název Tylovo divadlo, otevřel v listopadu 1921. Jeho záměrem bylo uvádět činoherní představení určená širokému publiku. Příliš se mu nedařilo, a to ani poté, co zkusil - kromě hostování známých tváří jako byl Ferenc Futurista - i zpěvohry a operety. Blýskat na lepší časy se začalo až díky novému nájemci Jiřímu Sedláčkovi. Ten divadlo nakonec koupil, jako uměleckého šéfa angažoval Ference Futuristu a do souboru přilákal prvorepublikové hvězdy jako Mařenku Zieglerovu, Járu Kohouta nebo Jindřicha Plachtu. Na repertoáru divadla, jež mělo konečně také vlastní taneční a pěvecký soubor, byly i za Sedláčkovy éry hlavně operety, tentokrát ale téměř výhradně původní české. A na ty publikum slyšelo.
Koncem 40. let scénu převzala družstevní divadelní organizace. V roce 1948 se z divadla stalo Divadlo na Fidlovačce, Tylovo jméno totiž dostalo Stavovské divadlo. Scéna nadále lákala diváky na hudební tituly. Její osud se ale již v té době spojil s karlínským divadlem. Zatímco v Karlíně měla podle představ centrální dramaturgie dostávat prostor opereta, Nusle byly určeny původním hudebním komediím. V roce 1963 se nuselská scéna stala pobočkou Hudebního divadla v Karlíně. S tím souvisela i další změna názvu na Hudební divadlo v Nuslích, všeobecně se však stále říkalo Tyláček nebo Fidlovačka.
Původně dřevěná budova se dvěma betonovými přístavbami ale pomalu chátrala, přestože se na přelomu 50. a 60. let dočkala při přestavbě nového většího jeviště. Peníze na nutné opravy však nepřicházely, a tak v druhé polovině 70. let divadlo osiřelo. Nějakou dobu sice ještě sloužilo karlínské scéně jako skladiště a v 80. letech se dokonce začala plánovat renovace, nakonec se ale uvnitř Fidlovačky usadili bezdomovci a ze zanedbané střechy vyrašily břízy.
Po záchraně v 90. letech se opět stalo oblíbenou scénou. Od znovuotevření Fidlovačky až do roku 2012 byl ředitelem divadla Töpfer, poté vedla divadlo čtyři roky Balzerová. Od roku 2016 má Divadlo Na Fidlovačce nové vedení. Do repertoáru Fidlovačky nyní patří nejen komedie, muzikály, ale i inscenace pro náročnější diváky či rodiny s dětmi.
Heslo Divadlo na Fidlovačce na webu Česká divadelní encyklopedie
Heslo Divadlo na Fidlovačce na webu Evropská divadelní architektura
