První letošní číslo Divadelní revue zkoumá tělo a jeho uchopení v umělecké tvorbě

Právě vyšlo aktuální číslo Divadelní revue s názvem Tělo v umění. Věnuje se tělu a jeho širokospektrálnímu uchopení v performativní umělecké tvorbě. Tělo je tu oporou, nástrojem, konceptem, metodologií či prostě výzvou pro jeho nejrůznější tematizaci a reflexi. V čísle rezonují myšlenky nastupující generace expertek a expertů při výzkumu na tělo zaměřených performativních umění.

Zasazením do konkrétních existenciálních, kulturních a sociálněpolitických kontextů tělo slouží jako seismograf identit, vztahů a doby. V současném diskurzu humanitních věd je tělo nazíráno jako stěžejní nositel specifické zkušenosti a stává se důležitým zdrojem pro výzkumy spjaté s otázkami historie, paměti a poznání. Naše tělo zároveň odjakživa čelí nejrůznějším mechanismům, konstruktům, prekarizacím a kategorizacím, kterým jej lidská civilizace vystavuje.

Rubrika studie přináší interdisciplinárně zaměřené tělesné výzkumy, jež inovativně nazírají zkoumaná témata a ukazují dynamické změny pohledu na tělo vlivem kulturních či institucionálních rámování. Miriam Althammer prezentuje tělo ve vztahu k jeho vrstevnaté historii jakožto mobilní tělesný archiv. Přichází s inspirativní metodou výzkumu, v níž přepisy rozhovorů orální historie pojímá jako partitury. Josef Bartoš propojuje možnosti tanečního výzkumu s oblastí sportovní psychologie, z níž přejímá metody vztahující se k podpoře duševního zdraví. Tyto možnosti dále uplatňuje ve svém vědeckém výzkumu. Studie Elišky Raiterové zkoumá vztah mezi současnými participativními performancemi a prosociálním chováním. Vít Zeman nazírá z hlediska tělesnosti formát autorského čtení, konkrétně psychosomatický koncept Ivana Vyskočila. Amálie Bulandrová doplňuje spektrum studií o Růženě Vackové, v níž reflektuje její teoreticko-historický odkaz.

V dalších rubrikách jsou tělo a tělesnost nazírány z hlediska jejich rozmanitosti. Specifičnost rozmanitých těl je ohledávána jako dosud nedostatečně využitá a svébytná hodnota.
Jitka Vrbková a Vendula Kacetlová poukazují na potenciál souborů integrujících do své tvorby osoby s Downovým syndromem, případně s jinými mentálními znevýhodněními. Ester Trčková a Jitka Pavlišová na pozadí aktuální diskuze o problematice tzv. ageingu mapují přínos tvůrčího transgeneračního prolnutí tanečníků-performerů mladší generace se seniory.

Dotek či tělesnou blízkost jako inspirační zdroj tvůrčího procesu tematizuje text Petry Kolářové o umělecké metodě Étienna Decrouxa. Hledisko participativně orientované performance také kromě textů Kolářové a Raiterové prostupuje i rozhovor Petry Ježkové se scénografkou a pedagožkou – mimo jiné spoluzakladatelkou Ateliéru scénografie JAMU a Ateliéru tělového designu na FaVU VUT – Janou Prekovou. Kresby Jany Prekové zároveň celé číslo revue ikonograficky frázují.

V případové studii se Andrijana Trpković zaměřuje na provokativní tvorbu rakouské choreografky a performerky Florentiny Holzinger a zkoumá, jak Holzinger zpochybňuje tradiční vnímání ženského těla i normativní pohled na lidské tělo vůbec. Analýzou aspektů těla a tělesnosti v expresionistickém dramatu Sophie Treadwell Mašinérie (Machinal) se zabývá Terezie Šípová. Prostřednictvím úvah americké teoretičky Judith Butler osvětluje, v čem spočívá kritický vhled do fungování dobové patriarchální společnosti a mechanismů, jakými byly ženské tělo a identita konstruovány. Součástí příspěvku je také otištění autorčina překladu Mašinérie, jenž je vůbec prvním převedením díla do češtiny. Pavlína Drnková ve své přehledové studii shrnuje aktuální filozofické posthumanistické koncepty a jejich uplatnění a rozvoj v performativní praxi.

Jedinečné osobní pohledy zevnitř přináší texty v rubrice Fokus. Lucie Kocourková seznamuje čtenářstvo s tvůrčím procesem inscenace Robot Radius na Nové scéně Národního divadla. Ester Trčková a Jitka Pavlišová vyhodnocují dvouletý umělecký výzkum zaměřený na integraci seniorů do taneční tvorby. Vendula Kacetlová poodhaluje organizační a strukturální mechanismy řady evropských souborů, které do své tvorby zapojují osoby s mentálním znevýhodněním.

Divadelní revue je odborný recenzovaný teatrologický časopis otevřený mezioborovým přístupům a pohledům spřízněných humanitních oborů. Dvakrát ročně jej vydává Institut umění – Divadelní ústav (IDU) (od 1. 7. Národní institut pro kulturu), redakčně připravuje a odbornou úroveň garantuje Kabinet pro studium českého divadla. Šéfredaktorkou je Petra Ježková, editorkou nejnovějšího čísla Jitka Pavlišová. Grafické zpracování Kristýna Žáčková.

Tištěná revue je dostupná na našem e-knihkupectví Prospero. V příštích dnech bude také dostupná k přečtení online v režimu Open Access.